Domů Zahrada Rychlíme puky čekanky

Rychlíme puky čekanky

Čekanka salátová, Cichorium intybus, byla již ve starověku a středověku léčivou rostlinou, a zůstala jí dodnes. V naší kuchyni je známá spíše jako náhražka kávy, cikorka, ale čekankové puky se využívají stále je sporadicky, přesto, že rychlení čekanky je poměrně snadné.

V Itálii je čekanka salátová známa jako „radiccio“, ve Francii jako „kapucínské vousy“. V roce 1830 pozoroval vedoucí zahradník bruselské botanické zahrady M. Brésiers několik založených, zasypaných kořenů čekanky, využívaných jako náhražka kávy, jak vytvářejí pevné listové puky. Poznatek ověřil a v roce 1846 se čekanka objevila na bruselském trhu. Od těch dob se čekanka stala belgickou národní zeleninou.

Než budeme moci čekankové puky rychlit, je třeba si rostliny nejprve vypěstovat

Čekanka salátová je dvouletou rostlinou. V prvním roce tvoří řepovitý kořen s nadzemní růžicí podlouhlých listů. Konzumní částí jsou vybělené puky (poupata) vyrůstající z vegetačního vrcholu. Jsou to vlastně svinuté mladé listy a prorůstající stonek. Barva puku bývá od bílé přes krémovou až po světle zelenou. Na světle se totiž čekankový puk zbarvuje do zelena.
Čekanku salátovou pěstujeme na hluboce zrytých, středně těžkých půdách zpravidla ve druhé trat, protože čekanka je na výživu poměrně nenáročná. Na chudých půdách můžeme přidat chlévský hnůj nebo kompost. Během vegetace přihnojíme podle potřeby Cereritem. Semeno vyséváme až ve druhé polovině května do řádků 30 až 40 cm od sebe. Po vzejití porost vyjednotíme na vzdálenost 10 až 14 cm. Kořeny, v optimální hmotnosti 200 – 300 g, koncem října nebo začátkem listopadu opatrně vyryjeme, očistíme od země a listy odřízneme dva až tři centimetry nad vegetačním vrcholem, který musí zůstat nepoškozen. Kořeny uložíme do vlhkého písku ve studeném tmavém sklepě nebo v hlubším vyvezeném pařeništi.

Rychlení v bedně

Pro rychlení je nejvhodnější zimní období, od prosince do února. Rychlení čekankových puků můžeme dělat různými způsoby (venku na záhonech, v pařeništi, v krechtech, v uzavřených prostorách – na policích či truhlících). V domácích podmínkách je nejjednodušší si pořídit bednu o rozměrech 30 x 40 cm a 50 cm vysokou. Bednu položíme na bok a skládáme do ní kořeny čekanky tak, aby byly špičkou kořene u dna a hlavy v jedné rovině. Na rychlení jsou nejvhodnější kořeny s hmotností 200 – 300 g, s délkou 15 – 18 cm a průměrem v horní části 3 – 6 cm.

Kořeny prosypáváme jemnou kompostní zemí. Mezi hlavami kořenů a horním okrajem bedny musí zůstat 20 cm volného prostoru. Bednu postavíme, zalejeme vlažnou vodou a volný prostor zaplníme až po vrch písčitou zeminou nebo pilinami z měkkého dřeva. Bednu umístíme v místnosti se stálou teplotou min. 15° C. Kořeny nesmějí trpět suchem, proto je účelné obalit bednu folií. Za 4 až 5 týdnů vyrostou z hlav kořenů 15 – 18 cm dlouhé, pevně uzavřené nažloutlé čekankové puky. Puky se sklízejí velmi opatrně olamováním nebo odřezáváním. Vyjmeme kořeny z bedny a puky od nich s malým skrojkem odřízneme, očistíme a po odstranění vnějších znečistěných listů, jsme s úpravou hotovi.

Čekankové listy, nať i kořen, jsou bohaté na vitamin C. a kromě toho, obsahují inulin, cukry a hořké látky dodávající její typickou chuť. Právě hořkost povzbudí trávení a povzbudí chuť k jídlu. Je výborná zejména v pestrých zeleninových salátech, ale není třeba se obávat, že čekankovými puky salát zkazíme. Právě naopak, puky rychlené ve tmě mají jemnou chuť a nižší podíl hořkých látek.

 

Žádné komentáře

Napsat komentář