Vrby jsou houževnaté dřeviny. A přestože je jejich růst velmi rychlý a dřevo nekvalitní, velmi dobře fungují jako vysoušeče podmáčených pozemků či jako efektní okrasná dřevina.
Díky pružnosti se jejich mladé měkké výhonky využívají i na výrobu různých předmětů (koše), plůtky, ohrazení záhonů, laviček, treláží. Ze zasazených vrbových prutů se dají vytvořit zábavné tunely a bludiště pro děti. Vrby se velmi dobře tvarují řezem do různých podob, přičemž jim nevadí ani hluboké zmlazením.
Velké i malé
Vrby rostou jako stromy nebo jako různé vysoké keře. Velikost rostlin se pohybuje od několika centimetrů po více než dvacet metrů. Mezi nejvyšší patří vrba bílá (Salix alba) , která roste iu nás. Vrba rozmarínolistá (S. rosmarinifolia) a vrba plazivá (S. repens) tvoří nízké, poléhavé keříky. Odlišují se však nejen růstem, ale i tvarem větví, listů či jehněd, jakož i nároky na stanoviště.
Přestože vrby obecně upřednostňují vlhké půdy, některé druhy snesou i sušší stanoviště, jako vrba bílá, vrba purpurová (S. purpurea), vrba jíva (S. caprea) či vrba lykovcová (S. daphnoides) . Jsou i takové, které bez problémů snášejí znečištěné městské prostředí, například již zmíněná vrba bílá. Některé druhy vyžadují hodně světla, jiné jsou vhodné do polostínu či do úplného stínu.
Aktivní vyhledávají vodu
Při vysazování vrb si třeba dát pozor na výběr vhodného stanoviště, a to nejen z pohledu nároků dřeviny, ale hlavně z důvodu umístění například vodovodní šachty. Vrby mají totiž velmi pevné kořeny, které rostou směrem ke zdroji vody. Může se dokonce stát, že vrůstá do studny nebo naruší vodovodní potrubí.
Vrby, které vynikají kočičkami
Květy vrb jsou uspořádány do květenství jehnědy, hovorově se nazývají kočičky, baburky či maňásky. Mají různý tvar, velikost i zbarvení.
Pro jehnědy se zvykne pěstovat například vrba lykovcová a vrba jíva. Vrba lykovcová má výhonky s načervenalou kůrou, jehnědy se na nich otevírají koncem dubna až začátkem května. Jsou poměrně velké, zpočátku šedavě lesklé, později se objevují žluté tyčinky. I jehnědy vrby jíva mají stříbřitou barvu a když se úplně rozevřou, vidět na nich tyčinky pokryté pylem. Mezi velmi oblíbené patří například odrůda ‚Kilmarnock‘ , jejíž větve často visí až po zem. Rychle roste a od časného jara jsou na ní chlupaté, stříbrošedá jehnědy. Hezčí a větší jsou samičí. Během růstu se postupně zvětšují a když jsou zcela rozvinuté, pokrývá jejich žlutý pyl. Je to mrazuvzdorná a odolná odrůda, která snáší i sušší půdu.
DOBRÝ TIP: Pokud chcete, aby byla vrba jíva na jaře obsypána jehnědami, po odkvětu ji silně seřízněte.
