Výběr těsnící pásky do oken na první dobrou vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti záleží na několika detailech, které rozhodnou, jestli se zbavíte průvanu, hluku a prachu na celé roky, nebo jen do první zimy. Rozhoduje typ spáry, materiál a profil pásky, kvalita lepidla i to, v jakých podmínkách budete montovat a jak o těsnění následně pečovat. Nejdřív si proto ujasněte, co přesně chcete utěsnit a jaké chování od pásky chcete – pak teprve má smysl vybírat konkrétní produkt. Tím se vyhnete zbytečnému experimentování a nakonec často i výměně celé pásky.
Než sáhnete po konkrétní roli, zorientujte se v typech těsnících pásek, protože každá vznikla pro trochu jinou situaci. Do spár mezi křídlem a rámem u starších oken se nejčastěji používá samolepicí profilové těsnění, které má průřez ve tvaru E, P, D nebo V a funguje jako pružná bariéra proti průvanu. K úplně jinému účelu slouží komprimační (expanzní) pásky z impregnované pěny, které se vloží do montážní spáry při osazování oken a po čase samy nabydou, čímž utěsní větší nerovnoměrné mezery. Pokud řešíte parotěsnost a difuzi vodních par kolem rámu při montáži nových oken, narazíte na dvojici pásek – parotěsnou směrem do interiéru a paropropustnou směrem ven, aby konstrukce mohla dýchat a nezadržovala vlhkost. Specifickou kategorií jsou akustické pásky a butylové pásky, které umí navíc tlumit vibrace, lepit plechy a parapety nebo utěsnit šroubové spoje, ale nejsou ideální do kontaktní spáry mezi křídlem a rámem. Základní pravidlo zní: vybírejte pásku podle problému, který řešíte – průvan v otvíravé spáře, netěsnou montážní spáru, nebo parotěsné napojení při nové montáži, protože univerzál na všechno neexistuje. Když si toto rozdělíte, rychleji odfiltrujete desítky podobných produktů a zbude vám jen to, co skutečně funguje v daném místě. V malých bytech a historických domech často stačí profilové těsnění a správná velikost, zatímco u novostaveb s řízeným větráním je klíčové řešit parotěsné a paropropustné napojení, aby nevznikaly skryté kondenzace. U balkonových dveří zase zvažte kombinaci těsnění s nastavením kování, protože samotná páska nezachrání špatně seříděné panty nebo nedostatečný přítlak. Dívejte se i na to, zda páska má krycí fólii pouze pro lepení, nebo je určena k mechanickému stlačení bez lepidla, protože způsob instalace ovlivní, jestli to zvládnete sami. Předejdete tak nákupu nesprávného typu, který by vás jinak nutil pásku přelepovat nebo dokonce vracet, a zbytečně byste ztratili čas i peníze.
U samolepicích těsnění je největší rozdíl v materiálu a profilu, protože právě ty určují pružnost, životnost a chování v mrazu i vedru. EPDM guma bývá odolná vůči UV záření a ozónu, dobře si drží tvar a funguje dlouhé roky v exteriéru, takže se hodí k oknům na slunné fasádě. Silikonová těsnění mají výborný rozsah teplot a zůstávají měkká i v zimě, ale bývají dražší a některé levné směsi mohou časem lepit prach. Pěnový polyetylen nebo polyuretan jsou měkké a levné, skvělé pro drobné nerovnosti, ovšem rychleji stárnou a snáze se „vytlačí“, takže vyžadují častější výměnu. PVC těsnění je cenově dostupné, ale v mrazu křehne a na přímém slunci tvrdne, což vede k prasklinám a ztrátě těsnosti. Profil E se hodí pro menší spáry, profil P pokryje střední rozsah a profil D zvládne větší mezery, zatímco profil V dobře spolupracuje s proměnlivou spárou a menším přítlakem. Klíč je trefit kombinaci materiálu s takovou „pamětí“ a tvrdostí, která umožní stlačení asi na třetinu až polovinu výšky bez trvalé deformace, protože právě to drží těsnost a zamezí drhnutí křídla. Praktickou pomůckou je i údaj o tvrdosti v jednotkách Shore A, kde měkčí materiál kopíruje nerovnosti, ale nesmí být tak měkký, aby se po pár týdnech sesedl. Zajímejte se o teplotní rozsah funkce a UV stabilizaci, jinak může těsnění na jih a západ během dvou let ztratit pružnost. U lepidel hledejte akrylátové PSA s vyšší počáteční lepivostí a odolností vůči plastifikátorům, protože ta lépe drží na lakovaném i plastovém rámu. Vyplatí se také zkontrolovat, zda výrobce uvádí doporučenou šířku a výšku spáry pro daný profil, aby páska pracovala v optimálním stlačení. A pokud váháte mezi dvěma velikostmi, berte spíše užší profil s lepší pamětí a dolaďte přítlak seřízením kování, než abyste křídlo násilím utlačili příliš tlustou páskou.
Nejčastější chybou není materiál, ale špatně zvolená velikost, protože lidé od oka přecení mezeru a těsnění pak překáží při zavírání. Správný postup je změřit spáru v několika bodech po obvodu a zvolit pásku tak, aby v zavřeném stavu pracovala při stlačení přibližně 30–50 %, což zajistí těsnost i rezervu pro dilatace. V praxi pomůže obyčejný papírkový test, kdy vložíte proužek papíru mezi rám a křídlo a zhodnotíte odpor při vytahování, případně použijete měrku nebo posuvku pro objektivnější čísla. Spára se často liší nahoře, u pantů i u kliky, proto si udělejte malý náčrt a poznamenejte si nejmenší a největší hodnotu, abyste věděli, jaký rozsah musí profil pokrýt. Pokud rozdíly přesahují možnosti jedné velikosti profilu, rozdělte okno na úseky s různou páskou, nebo nejprve seřiďte kování a srovnejte přítlak. Důležité je také nepokoušet se mezeru „přepružit“ příliš tlustou páskou, protože to vede k ohýbání křídla, nadměrnému opotřebení kování a únavě materiálu. V rohových úsecích plánujte spoj na tupo a dbejte na přesnou délku bez natahování, aby se páska časem nestáhla a nevznikla skulina. U špaletových oken počítejte s druhým křídlem a ponechte prostor pro větrací mikroštěrbinové režimy, jinak zhoršíte odvod vlhkosti. Když vám těsnění vyjde příliš těsné jen v jednom místě, je lepší tam profil ztenčit nebo lokálně použít jiný tvar, než se snažit „urvat“ přebytek zavíráním. A nakonec si před lepením nanečisto přiložte metr pásky a zavřete okno, ať vidíte, jak se profil chová, protože simulace ušetří spoustu práce.
I když zvolíte perfektní profil, o úspěchu rozhodne příprava podkladu a samotná aplikace, protože lepidla na páskách jsou citlivá na mastnotu, prach i teplotu. Rám důkladně odmastěte isopropylalkoholem nebo technickým lihem a nechte oschnout, staré zbytky těsnění opatrně seškrábněte plastovou škrabkou, aby povrch zůstal hladký. Pásku před montáží aklimatizujte alespoň několik hodin v místnosti, kde budete lepit, aby měla podobnou teplotu jako rám a nelámala se. Ideální rozsah pro lepení je zhruba od 10 do 30 °C a bez průvanu, protože při chladu klesá přilnavost a v horku se lepidlo může nechtěně roztahovat. Krycí fólii stahujte postupně po úsecích a lepte bez nadměrného natahování, jinak se profil časem smrští a v rozích vzniknou mezery. Spoje v rozích řežte do pravého úhlu na tupo s minimálním přesahem a na začátku ani na konci netvořte „ocásky“, které by se brzy odlepily. Po nalepení pásku pevně přitlačte po celé délce přítlačným válečkem nebo alespoň palcem, protože tlak aktivuje lepidlo a zvyšuje jeho počáteční držnost. S plnou pevností lepený spoj obvykle dosáhne až po 24 až 72 hodinách, proto první dny vyvarujte seřizování křídla silou a necháte těsnění „usadit“, aby se neodtrhlo. Pokud potřebujete napojit úsek u kování, nechte milimetrovou rezervu, aby páska nebyla v trvalém střihu, a raději ji přerušte než přejíždět přes ostré hrany. U plastikových oken zkontrolujte kompatibilitu lepidla s PVC a s případnými zbytky silikonových tmelů, protože ty dělají separační vrstvu a adheze pak selhává. Po uzavření okna si znova vyzkoušejte odpor na papírku a při potřebe dolaďte přítlak na kování, aby okno doléhalo, ale nevyžadovalo nadměrnou sílu. A nakonec si poznamenejte datum montáže na rámeček nebo do telefonu, abyste po sezóně věděli, kdy udělat kontrolu.
Životnost těsnící pásky závisí na slunci, teplotních cyklech a frekvenci otevírání, takže jinak bude stárnout na severní straně a jinak na balkonových dveřích na jih. EPDM a kvalitní silikon běžně vydrží několik let bez výrazné ztráty pružnosti, pěnové materiály mohou vyžadovat výměnu po jedné až dvou topných sezónách, zejména pokud byly přetížené. Vyplatí se proto plánovat pravidelnou krátkou kontrolu na jaře a na podzim, kdy otřete drážky, odstraníte prach a vyzkoušíte, zda páska stále pruží a nelepí. Jakmile si všimnete trhlinek, trvalého stlačení nebo odlepování v rozích, řešte to hned lokální výměnou, protože drobná skulina dokáže znehodnotit práci na celém obvodu. Ekonomicky dává těsnění smysl i kvůli úsporám tepla a menšímu hluku z ulice, ale nesmí jít proti přirozenému větrání, jinak se zvýší vlhkost a může se objevit kondenzace na nejchladnějších místech. V bytech s koupelnovým a kuchyňským provozem se osvědčí kombinace těsnění s krátkými intenzivními větracími cykly nebo s mikroventilací, aby se vlhkost odváděla řízeně. U nových oken dejte pozor, abyste těsněním nepřebili projektovaný přítlak a netlumili funkci vícečetných dorazových těsnění v rámu, protože byste zhoršili ovladatelnost a zbytečně zatížili kování. Pokud řešíte montážní spáru nebo sanaci starých omítek, nepokoušejte se nahradit komprimační nebo parotěsné pásky obyčejným profilovým těsněním, protože to nezastaví vlhkostní toky ani nepravidelné dilatace. Když i po správné instalaci zůstává průvan, prověřte vyosení rámu, vychozené panty, netěsnou kliku nebo chybějící dorazy – páska je poslední článek řetězce a nezvládne opravit konstrukční defekt. Z hlediska ekologie preferujte materiály s delší životností a možností čistého odstranění bez agresivních rozpouštědel a staré pásky vyhazujte do směsného odpadu, pokud výrobce neuvádí jinak. Tím si udržíte dlouhodobě funkční okna, lepší akustický komfort a především stabilní mikroklima doma bez zbytečných kompromisů.
