Přeměna tuhého mýdla na tekuté je překvapivě jednoduchý proces, který zvládnete doma i bez speciální chemie. Stačí pár běžných pomůcek, trochu trpělivosti a základní porozumění tomu, jak mýdlo funguje. Klíčem je správný poměr vody, šetrné zahřívání a trpělivé míchání, aby se vločky mýdla bezpečně a beze zbytku rozpustily. Výsledkem může být poctivé tekuté mýdlo do dávkovače, které upravíte vůní, hustotou i jemností přesně pro své ruce a svou domácnost.
Začněte výběrem vhodného tuhého mýdla a vody, protože právě na nich stojí textura i stabilita výsledku. Nejlépe fungují kvalitní mýdla bez přemíry přísad, ideálně z rostlinných olejů, protože se dobře strouhají a ochotně se rozpouštějí. Vodu volte raději destilovanou, aby minerály z kohoutku netvořily zákal ani sraženiny. Připravte si jemné struhadlo, rendlík s dvojitým dnem nebo vodní lázeň, kuchyňský teploměr, metličku, čistou nádobu a trychtýř. Orientační startovní poměr je 1 díl nastrouhaného mýdla k 8–12 dílům vody, s tím že vyšší podíl vody dává tekutější mycí gel a naopak. Když chcete hedvábnější pocit, přidejte 3–5 % rostlinného glycerinu z celkového objemu, který váže vodu a zvyšuje kluznost i hydrataci pokožky. Máte-li citlivou kůži, držte se základní verze bez parfemace a případné esenciální oleje přidávejte až po otestování snášenlivosti. Nádoby, lžíce i dávkovač předem vydezinfikujte horkou vodou nebo alkoholem, aby roztok vydržel déle čerstvý. Pokud plánujete větší várku, připravte si i štítky s datem výroby a složením, vyplatí se to pro přehled i bezpečnost. Ušetříte tím čas při dalších dávkách a snáze zopakujete úspěch.
Nastrouhejte mýdlo najemno, čím menší vločky, tím rychleji se rozpustí. Vodu nalijte do rendlíku a ohřívejte na mírném plameni nebo ve vodní lázni tak, aby teplota zůstala mezi 60 a 75 °C. Za stálého míchání postupně sypejte vločky mýdla do teplé vody a nenechte vzniknout hrudky. Když se směs začne čitelně čirá, zmírněte ohřev a v míchání pokračujte, dokud nejsou nerozpuštěné kousky prakticky pryč. Pokud používáte glycerin, vmíchejte ho až ve chvíli, kdy je základ hladký a rovnoměrný. Po rozpuštění hrnec sejměte, přikryjte a nechte 30–60 minut stát, aby pěna sedla a gel se srovnal. Jakmile směs mírně vychladne pod 45–40 °C, můžete opatrně přidat parfém, případně několik kapek esenciálního oleje a znovu krátce promíchat. Pro průzračnější výsledek lze směs přecedit přes jemné plátno nebo sítko, které zachytí drobné kousky. Přelijte hmotu do čisté láhve, uzavřete a nechte do druhého dne ustát, během čehož zhoustne a vyjasní se. Teprve potom zkoušejte hustotu v dávkovači, protože čerstvě teplý roztok klame řidším dojmem.
Ne vždy trefíte konzistenci na první dobrou, proto je dobré vědět, jak upravit hustotu bez zkažení celého roztoku. Je-li mýdlo příliš řídké, odlijte malou část, v ní rozpusťte trochu nastrouhaného mýdla v horké vodě, přilejte zpět a vždy míchejte a vyhodnocujte po malých krocích. Alternativou je udělat malý koncentrovaný sirup 1:3 a přilévat po lžících, dokud gel hezky „táhne“ z pumpičky. Pokud je naopak hmota moc hustá, přidejte po lžících horkou vodu, krátce promíchejte a nechte pár hodin sednout, protože mýdla ráda dodatečně houstnou. Mírné zahuštění umí i špetka xanthanu rozpuštěného ve vodě, ale dávkujte opatrně, aby nevznikl „sliz“. Se solí pracujte zdrženlivě, protože u mýdel ze sodných solí může střídavě zahušťovat i ředit a snadno překročíte optimum. Vždy testujte v reálném dávkovači, některé pumpičky vyžadují tekutější gel a jiné zvládnou i hutnější texturu bez zacpávání. Zapisujte si poměry a úpravy, příště tak zkopírujete postup bez slepých uliček. A pamatujte, že výsledná hustota se mění s teplotou v místnosti, v zimě bývá roztok hustší než v létě. Proto nedolévejte hned, počkejte do druhého dne a teprve potom dolaďte.
Protože pracujete s vodou, přichází na řadu otázka hygieny, trvanlivosti a bezpečnosti používání. Mýdlový roztok neobsahuje přirozeně silný konzervant, a proto je důležité čisté náčiní, čisté nádoby a rozumné šarže, které stihnete spotřebovat. Domácí tekuté mýdlo obvykle vydrží 2–4 týdny při pokojové teplotě a déle v lednici, ale vždy sledujte změnu vůně, barvy či zákal. K prodloužení výdrže můžete zvážit 0,5–1,0 % roztoku sorbanu draselného připraveného podle návodu výrobce, který cílí na kvasinky a plísně. Udržujte pH v běžném mýdlovém rozmezí, obvykle kolem 9–10, protože přílišné okyselení může mýdlo vysolit a srazit. Nikdy nemíchejte kyselé přísady typu ocet nebo kyselinu citronovou přímo do hotového mýdla, pokud přesně nevíte, co děláte, jinak se směs může rozpojit a ztratit pěnivost. Pokud chcete vůni, preferujte kosmetické parfémové kompozice určené do mýdla nebo malé dávky bezpečných esenciálních olejů, a provádějte test snášenlivosti na malé ploše kůže. Dávkovače pravidelně vyplachujte horkou vodou a nechte doschnout, aby se v pumpičce netvořily zbytky, které by byly líhní mikroorganismů. Štítky s datem a složením berte vážně, pomohou vám rozhodnout, kdy roztok vylít a udělat nový. Když si nejste jistí, řiďte se pravidlem „když pochybuji, dělám čerstvé“.
Hotové tekuté mýdlo využijete nejen u umyvadla, ale i v koupelně, v dílně a jako jemný přípravek na praní rukavic nebo štětců. Výhodou domácí výroby je kontrola složení, úspora peněz i odpadu a možnost přizpůsobit produkt přesně svým rukám, tvrdosti vody i dávkovači. Pokud vám mýdlo pění málo, zkontrolujte minerálnost vody a případně použijte destilovanou, protože tvrdá voda pěnu požírá. Když zůstává povrch po umytí „vrzavý“, přidejte kapku glycerinu nebo uberte parfemace, často to stačí ke změně pocitu. Pro kuchyň oceníte řidší verzi do pěnového dávkovače, zatímco do dílny je vhodnější hutnější gel, který méně stéká z rukou. U dětských verzí držte parfemace při zemi a soustřeďte se na jemnou texturu a jednoduché složení, aby byla péče šetrná. Pokud se po čase objeví zákal, zkuste láhev protřepat, při přetrvávajícím problému roztok přeceďte a plánujte kratší šarže. Když chcete opravdu čirý produkt, volte mýdla bez přídavku jílu, bylinek či ovesných vloček, které dělají kosmeticky fajn efekt, ale dělají i optický zákal. Na cesty si přelijte část do malé lahvičky a zbytek uložte v chladu a temnu, světlo i teplo urychlují stárnutí. A hlavně se nebojte experimentovat s malými množstvími, protože právě opakováním a pečlivými poznámkami najdete svůj ideální recept. Až ho objevíte, kopírování bude hračka a ruce vám poděkují pokaždé, když stisknete pumpičku.
