V životě každého člověka občas nastane chvíle, kdy potřebuje něco přišroubovat nebo odšroubovat, ale zrovna nemá po ruce šroubovák. Překvapivě existuje řada možností, jak si v takové situaci poradit, a člověk často využije i věci, které by ho ani nenapadly spojovat s opravářskou činností. Náhradní řešení závisí na konkrétní situaci, dostupných předmětech a samozřejmě i na tom, jak moc improvizovat je člověk ochotný. V tomto článku se podíváme na různé kreativní způsoby, jak šroubovák nahradit, a to nejen z pohledu funkčnosti, ale i bezpečnosti a šikovnosti.
Pokud nemáte po ruce šroubovák, jedním z nejběžnějších improvizovaných nástrojů je mince. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a často najdete v kapse drobné – pětikoruna, dvoukoruna nebo desetikoruna mají ideální tvar i tloušťku, aby je bylo možné použít na klasické šrouby s rovnou drážkou. Vložíte minci do zářezu a s trochou síly a trpělivosti se dá šroub utáhnout i povolit, i když to nejde tak hladce jako se skutečným šroubovákem. S mincí se ale špatně manipuluje, pokud je šroub zarezlý nebo silně utažený, protože mince často klouže, ohýbá se nebo dokonce zajíždí do prstů, což může být bolestivé. Dalším limitem je velikost hlavy šroubu, mince se totiž nehodí na všechny velikosti, hlavně ne na křížové drážky. Pokud ale jinou možnost nemáte, mince zůstává jedním z nejuniverzálnějších a nejdostupnějších improvizovaných šroubováků. Některým lidem se dokonce osvědčilo používat silnější plastové žetony z různých her, případně hliníkové přívěsky od klíčů, ale platí zde stejné omezení jako u klasických mincí.
Dalším zajímavým způsobem, jak nahradit šroubovák, je použití nože. Nože jsou rozšířené v každé domácnosti a většina lidí je má stále někde po ruce, ať už jde o kapesní nůž, kuchyňský nůž nebo třeba pilku na nehty. Výhodou nože je jeho úzká, plochá čepel, která se často dobře vejde do zářezu na šroubu. Pokud máte štěstí a narazíte na vhodný šroub, nůž vám umožní s šroubem efektivně pracovat a obvykle ho utáhnete či povolíte bez větších problémů. Nicméně s nožem musíte být velmi opatrní – snadno vám může sklouznout ruka a pořezat se nebo dokonce poškodit samotný šroub, čepel nože se může ohnout, ulomit nebo nevratně poškodit. Kromě toho se do křížových drážek většina nožů nevejde vůbec, případně riskujete jejich zničení. Nože jsou tedy vhodné hlavně pro nouzové situace, kdy je šroub dobře přístupný, není příliš utažený a můžete použít dostatečnou sílu, aniž byste riskovali zranění nebo poškození nástroje.
Kreativní improvizace pokračuje, pokud se podíváme na další běžné předměty, které můžete najít ve své blízkosti – například nůžky, pilník, pinzetu nebo dokonce i pravítko. Nůžky mají často pevné a ostré konce, které se dokážou zaseknout do drážky šroubu a v případě nouze s nimi lze otáčet, i když se pohodlí skutečného šroubováku rozhodně nevyrovnají. Pilník na nehty má zase tu výhodu, že je z tvrdého materiálu, takže zvládne i silnější šrouby, a pokud má hranatý tvar, dobře padne do zářezu. Pinzeta se hodí spíš na menší šroubky například u brýlí nebo drobné elektroniky, kde oceníte její jemnost a přesnost, ale sílu s ní moc nevyvinete. Pokud jde o pravítko, to je už opravdu nouzová varianta – hodí se hlavně, když je z kovu a má ostré hrany, plastové pravítko byste akorát zlomili. Všechny tyto předměty však sdílí jednu vlastnost: jejich použití vyžaduje velkou trpělivost, opatrnost a někdy i trochu štěstí, protože riziko úrazu nebo poškození nástroje je mnohem vyšší než u originálního šroubováku. Kromě toho je potřeba počítat s tím, že opakované používání těchto náhrad může zanechat stopy na šroubech samotných, například je „vylízat“, tedy poškodit drážku natolik, že už s nimi v budoucnu vůbec nepůjde hnout.
Někteří lidé jdou ve své vynalézavosti ještě dál a využívají různé kovové předměty, které mají tvar podobný šroubováku – například sponky, hřebíky, hroty od tužek, dráty nebo dokonce malé šroubky či hřebíčky. Kovová sponka, pokud je dostatečně pevná a správně ohnutá, se dá použít nejen na šrouby s rovnou drážkou, ale někdy i na drobné křížové šrouby, zvlášť pokud ji na jednom konci zploštíte kladivem nebo jiným těžším předmětem. Na podobném principu fungují i malé hřebíky, které zasunete do drážky a otáčíte pomocí kleští nebo ruky, i když úchop bývá nepohodlný a síla, kterou vyvinete, je značně omezená. Hroty tužek nebo dřevěné špejle jsou spíš nouzové řešení pro opravdu malé, povolené šroubky, například v hračkách, ale jejich životnost je velmi krátká a snadno se lámou. Pokud zkusíte drát, je dobré ho několikrát obtočit nebo ohnout do tvaru písmene „L“, čímž získáte větší páku a lepší úchop. Tyto metody jsou vhodné hlavně pro případy, kdy potřebujete povolit jediný šroubek a nechcete kvůli tomu běžet do obchodu pro nářadí, ale určitě byste je neměli používat na pravidelné opravy, protože jejich účinnost a bezpečnost je velmi omezená.
Existují ale i méně tradiční a často podceňované možnosti, které využívají různé domácí potřeby – například pevné plastové karty, staré věrnostní karty, vysloužilé SIM karty nebo dokonce plastové víčka od PET lahví. Plastové karty, které už nepotřebujete, lze nožem nebo nůžkami opatrně seříznout do tvaru, který dobře padne do drážky šroubu, a pak s nimi opatrně otáčet. Výhodou je, že takové karty jsou poměrně pevné, ale zároveň nepoškodí ani šroub, ani okolní materiál, což oceníte například při práci s citlivou elektronikou nebo nábytkem s jemnou povrchovou úpravou. Plastová víčka od lahví můžete zkusit použít, pokud mají výrazný okraj nebo výstupek, kterým se dá zabrat, ale spíš jde o poslední možnost. Tyto metody jsou často otázkou zkoušení a trpělivosti – někdy fungují překvapivě dobře, jindy naopak zjistíte, že bez pořádného šroubováku to prostě nepůjde. Ale pro drobné šroubky nebo tam, kde si nechcete poškodit okolní povrch, je plastová karta velmi elegantní řešení.
Ať už se rozhodnete improvizovat jakkoli, vždy je důležité myslet na bezpečnost. Mnoho lidí podceňuje rizika, která vyplývají z používání nevhodných náhrad šroubováku, ať už jde o možnost zranění, poškození nářadí, šroubů nebo dokonce celého předmětu, který opravujete. Při manipulaci s improvizovanými nástroji je zásadní pracovat pomalu, s rozvahou a v případě odporu raději přestat a zkusit jinou metodu nebo nástroj. Pokud se vám náhodou nedaří šroub povolit a cítíte, že hrozí sklouznutí ruky nebo zlomení nástroje, dejte si raději pauzu a zvažte, jestli by nebylo lepší si od souseda půjčit skutečný šroubovák nebo si zajít koupit nový. Některé improvizace totiž mohou způsobit víc škody než užitku – od zničeného šroubu přes poškrábaný povrch až po nepříjemné pořezání nebo naražení prstů. Když však člověk improvizuje s rozmyslem, může být překvapen, jak dobře některé domácí triky fungují, a dokonce ho to může naučit nové způsoby řešení každodenních problémů.
