Výběr správných hřebíků na latě je často podceňovanou, ale klíčovou součástí každé stavby, ať už jde o rekonstrukci střechy, montáž fasády, nebo třeba budování jednoduchého přístřešku. Hřebíky jsou totiž tím, co celé konstrukci dává pevnost a dlouhodobou stabilitu. Pro mnoho lidí je výběr konkrétního typu hřebíků a jejich rozměrů otázkou zkušeností nebo tradice, ale vyplatí se rozhodnutí dobře promyslet, protože špatně zvolené hřebíky mohou ve výsledku znamenat nejenom horší pevnost, ale i riziko, že konstrukce časem povolí nebo se začne bortit.
Nejčastější otázkou je, jaký typ a délku hřebíku vlastně zvolit, aby vše dobře drželo, ale zároveň nebyla práce zbytečně náročná či drahá. Výběr začíná u materiálu, ze kterého jsou latě vyrobeny – nejběžnější jsou smrkové či borovicové latě, jejichž tvrdost je střední a z hlediska hřebíkování poměrně přívětivá, což umožňuje použití standardních hřebíků. Hřebíky pro přichycení latí se obvykle vyrábějí z oceli, a to buď v surovém, galvanizovaném (pozinkovaném) či nerezovém provedení; každý z těchto materiálů má své výhody i nevýhody. Galvanizované hřebíky jsou například odolnější vůči korozi a proto se hodí zejména do exteriéru nebo na místa s vyšší vlhkostí. Obecně platí, že pokud je latění součástí střešní konstrukce, je lepší volit pozinkované nebo přímo nerezové hřebíky, které vydrží desítky let bez výrazné degradace. Hřebíky z obyčejné oceli jsou vhodné spíše do interiéru nebo tam, kde nehrozí přímý kontakt s vodou. Velkou roli hraje také délka hřebíku – doporučuje se, aby hřebík byl minimálně dvakrát delší, než je tloušťka latě, což zajišťuje dostatečné ukotvení v podkladu.
Velikost a délka hřebíků by se neměla podceňovat, protože příliš krátké hřebíky nezajistí potřebnou pevnost, zatímco příliš dlouhé mohou zbytečně zatěžovat materiál nebo jej dokonce poškodit. Standardem pro přichycení střešních latí na krokve jsou hřebíky o průměru 2,8 až 3,1 mm a délce 75 až 100 mm, ale záleží na tloušťce latě i konstrukci samotné střechy. Pokud jsou latě širší, je samozřejmě vhodné použít hřebíky silnější, které lépe odolají mechanickému namáhání, například v místech, kde bude střešní krytina výrazně těžší. Příliš dlouhý nebo tenký hřebík může mít za následek vytržení latě při silném větru nebo sesuvu sněhu. Rozumná délka je tedy základním parametrem, který určuje nejen pevnost, ale i dlouhověkost celé konstrukce. Někteří řemeslníci doporučují takzvané kroucené hřebíky, které mají na povrchu závit a při zatloukání se „zašroubují“ do dřeva – drží pak lépe, což je výhodné zejména u měkčích druhů dřeva nebo tam, kde je vystavení větru a dešti výraznější.
Speciální kategorií jsou hřebíky určené pro konkrétní druhy latí, například podkladové latě pro podlahy nebo rošty pro fasádní obklady. V těchto případech je důležité dbát nejen na délku, ale také na tvar a zakončení hřebíku. Pro latě, které budou trvale zatížené, je ideální používat hřebíky se širší hlavou, jež zabraňuje vtažení hlavičky do dřeva, čímž by mohlo dojít k povolení spoje. Naopak u některých esteticky náročnějších konstrukcí, například u palubek, se používají hřebíky s malou, téměř neviditelnou hlavou nebo i speciální sponky, které se zcela skryjí v drážce materiálu. Důležitým faktorem je také typ zakončení – špičaté hřebíky se lépe zatloukají a méně štípou dřevo, zatímco tupé zakončení bývá vhodnější u tvrdých dřev, kde je třeba omezit rozštípnutí latě. V neposlední řadě je nutné zohlednit i to, jak budou latě namáhány – například na terase, kde je zvýšený pohyb osob i nábytku, je lepší zvolit robustnější spojení, u kterého nehrozí uvolnění.
Pokud jde o samotné zatloukání hřebíků, je zde řada osvědčených tipů, které práci usnadní a zároveň zvýší kvalitu výsledného spoje. Základním pravidlem je hřebíky do latí zatloukat rovně, pod mírným úhlem ke směru vláken, což snižuje riziko rozštípnutí dřeva. Někteří řemeslníci používají takzvané předvrtání – zejména u tvrdších latí nebo pokud pracují v zimě, kdy je dřevo křehčí. Předvrtání malým vrtáčkem nebo alespoň naklepnutí hrotu hřebíku kladivem totiž výrazně omezuje možnost, že latě prasknou nebo se rozštěpí. Práce se značně zjednoduší i použitím hřebíkovačky, což je ruční nebo pneumatický nástroj na vpravování hřebíků; zejména u větších konstrukcí nebo při práci ve výškách je to velká úspora času i námahy. Není však od věci čas od času některé spoje překontrolovat a případně doplnit další hřebíky – zejména pokud konstrukce časem „pracuje“ nebo pokud bylo použito dřevo s vyšším obsahem pryskyřic, které mají tendenci tlačit hřebíky ven.
Při výběru hřebíků na latě je také vhodné myslet na prostředí, kde bude konstrukce umístěna, a na životnost celého spoje. Latě na venkovní použití, tedy především na střechy, ploty, zahradní konstrukce nebo pergoly, je vždy vhodné spojovat pomocí pozinkovaných nebo přímo nerezových hřebíků, protože tyto materiály nepodléhají korozi ani při dlouhodobém vystavení povětrnostním vlivům. Pokud by byly použity obyčejné ocelové hřebíky, velmi rychle by se začaly na povrchu tvořit rezavé skvrny, což nejenže nevypadá dobře, ale postupem času může dojít až k úplnému uvolnění latě. Někdy je možné místo hřebíků využít i vruty, které mají ještě lepší pevnost, ale jsou dražší a práce s nimi je časově náročnější. Životnost celého latění tak může prodloužit i pravidelná kontrola spojů, a pokud zjistíte, že se někde hřebík povolil, není nic snazšího než jej vytáhnout a nahradit novým, případně použít vrut. To platí zejména u starších staveb, kde už dřevo ztratilo část své pevnosti nebo došlo ke změnám vlhkosti.
V neposlední řadě je třeba říci, že ani nejlepší hřebíky samy o sobě nezaručí úspěch, pokud nebude dodržena správná technika a rozestupy při jejich zatloukání. Ideální je, aby byly hřebíky rozmístěné rovnoměrně – například u střešních latí se obvykle používají dva hřebíky vedle sebe, a to asi 20 až 30 cm od sebe, což zabraňuje kroucení i případnému vylomení latě při zatížení. Důležité je také hlídat si, aby nebyly hřebíky umístěné příliš blízko okraje latě, kde hrozí rozštípnutí dřeva. V některých případech je možné kombinovat hřebíky s lepidlem nebo impregnačním prostředkem, což výrazně zvýší životnost konstrukce i v extrémních podmínkách. Konečný výběr vždy záleží na konkrétní situaci, typu dřeva, jeho kvalitě i očekávaném zatížení, ale pokud člověk dodrží několik základních pravidel a nešetří na materiálu, konstrukce vydrží bez problémů i desítky let.
